Dějiny prosečské farnosti 1754 - 1912

O PROSEČSKÉ FARNOSTI (pokračování - díl č.2)

Od svého vzniku patří farnost k poličskému vikariátu. Jako první farář byl do Proseče jmenován P. Josef Schauffler, který byl nejprve kaplanem na faře v Nových Hradech a poté zámeckým kaplanem tamtéž. Do městečka byl slavně uveden 6. srpna 1754 a protože tu ještě nebyla fara, která byla dostavena až v roce 1757, tak bydlel první tři roky v tzv. „prosečském radním domě“. 1. března 1777 rezignoval.

Jako druhý prosečský farář nastoupil 22. března 1777 P. Josef Havel Baumstingl, který byl 14. října 1804 vystřídán P. Antoninem Petrem Raymem. Ten byl 10. února 1824 jmenován děkanem a je mu věnována pamětní deska, která je vsazena do venkovního zdiva na levé straně kostela. V roce 1812 nechal zbourat starou dřevěnou zvonici a místo ní dal postavit novou kamennou. Byla 8 metrů vzdálena od boční strany kostela a asi 12 metrů vysoká (po římsu). P. Raym umírá 5. ledna 1835 a je pochován na prosečském hřbitově.

Od roku 1835 patří farnost k děkanátu ve Skutči.

Od 1. května 1835 nastupuje do Proseče P. František Veselý, který je zde až do 8. října 1845, kdy se stává farářem v Nových Hradech. Na jeho místo přichází P. František Kouba, který umírá 7. července 1864 vyčerpáním, protože od 14. února téhož roku je jeho duchovní spolupracovník P. Josef Zajíc přeřazen do Nových Hradů. Farnost je tedy svěřena P. Hugo Jirouškovi, kaplanovi v Luži, coby administrátorovi.

Šestým prosečským farářem je ustanoven 1. prosince 1864 P. Josef Pochyba, do té doby kaplan v Chrasti. Ve farní kronice pak sám píše, že „Na konci roku 1864 nalézal se kostel sv. Mikuláše v stavu takovém, že oprava v mnohém ohledu neodkladně potřebná byla.“ Prováděl tedy mnoho oprav, mimo jiné opravu chóru, varhan, oltáře sv. Mikuláše, hřbitovní zdi, fary a mnoho dalších drobných oprav. Opravil také celou zvonici, která byla poškozena při požáru 18. září 1868. Při tomto požáru bylo zničeno přes 50 stavení a znamenal konec staré dřevěné Proseče.

Smrtí P. Františka Veselého, faráře v Nových Hradech, dne 30. prosince 1869 se v Nových Hradech uvolnilo místo, a tak na ně byl 27. dubna 1870 jmenován P. Pochyba. Do Proseče byl zatím ustanoven administrátor P. Josef Hamrle a jako sedmý farář nastoupil 30. června 1870 P. Josef Jan Křtitel Krejčí.

Velikým přáním P.Krejčího bylo vykonat v prosečské farnosti „Sv. Misie“. Proto se obrátil na Její Veličenstvo Císařovnu a Královnu Marii Annu, choť Ferdinanda Dobrotivého, a ta věnovala Proseči k tomuto účelu 100 zl., a tak tedy 11. července 1874 přijeli do Proseče tři misionáři z řádu Redemptoristů od Sv. Kajetána na pražské Malé Straně a začali Sv. Misie, které trvaly až do 20. července toho roku. Prosečští občané Misie s nadšením přijali a zúčastňovali se všech akcí, které s nimi byly spojeny. P. Krejčí o tom velice radostně píše ve farní kronice, kde se mimo jiné zmiňuje o tom, že 19. července se údajně zúčastnilo průvodu s vysvěceným „misionárním křížem“ na 5000 lidí.

Od té doby se Misie uskutečnily i v okolních farnostech, jako třeba v Nových Hradech, v Mladočově, v Pusté Kamenici a od 18. dubna do 27. dubna 1875 znovu v Proseči.

P. Josef Krejčí zemřel 2. srpna 1877 a 30. prosince 1877 se stěhuje do Proseče nový, v pořadí už osmý, farář P. Alois Kopecký. Od smrti P. Krejčího do nástupu P. Kopeckého spravuje farnost jako administrátor kaplan z Nových Hradů P. Emil Kapoun.

P. Kopecký provedl na kostele i uvnitř kostela spoustu drobných oprav, jako např. rekonstrukci presbytáře a oltáře a do kostela pořídil, mimo jiné, novou křtitelnici, malovaná okna, Boží hrob. V Proseči a jejím okolí postavil mnoho křížů, např. v Záboří, v Boru na návsi, na Martěnicích, u silnice k Pasekám a k Boru, na „Pánově kopci“. O stavbě kříže u Mlýnského kamene píše ve farní kronice: „V panském lese nad Paseky, na rozhraní lesů Novo-Hradských, Poličských a Litomyšlských, od pradávna leží kámen mezník, mající podobu kamene mlýnského; na tomto kameni byl letos vztyčen kříž s ukřižovaným Kristem. ... Kříž tento za převelikého účastenství lidu slavně posvětil P. vikář Josef Pochyba v pondělí Svatodušní odpoledne dne 29. května 1882.“

V té době dojížděl do Proseče za P. Kopeckým jeho spolužák a přítel, hradecký biskup Eduard Jan Nepomucký Brynych, který zde nacházel mnoho podnětů a síly pro svou práci. Roku 1893 koupil pro tehdy založenou Svatojosefskou jednotu Klugarův dům č. p. 59.

13. července 1893 po mši svaté, při které udělil v Proseči biskup Brynych sv. biřmování, byl P. Kopecký jmenován biskupským vikariátním sekretářem. Na to v září téhož roku přichází do Proseče nový kaplan P. František Martínek, který faráři Kopeckému velice ulehčuje ve všech povinnostech. Po smrti biskupského vikáře a čestného kanovníka Josefa Pochyby, faráře v Nových Hradech, zaujímá 9. listopadu 1896 P. Alois Kopecký jeho místo a prosečským administrátorem je téhož dne jmenován dosavadní prosečský kaplan P. František Martínek. Farářem je ustanoven 16.2.1897.

Jakmile nastoupil do úřadu, hned se pilně pustil do práce a prováděl mnoho oprav na kostele i na faře. Od velikonoc roku 1897 také začal vybírat na nové varhany, protože na Hod Boží o velké při pozdvihování praskly měchy. Nejprve nechal ty staré jen provizorně opravit, aby se na ně dalo hrát a v roce 1904 postavil „mistr varhanářský“ Josef Koberle z Lomnice nad Popelkou nové varhany. Před bouráním starého kostela, v roce 1912, musel přijít „mistr varhanářský“ znovu, varhany rozebrat, uložit je na faru, a když byl postavený nový kostel, v roce 1913, tak je zase sestavil.

P. Martínek se take velice aktivně podílel na životě obce Proseče, a tak ve farní kronice hodně popisuje události s ním spojené; např. volby do zastupitelstva, stavby komunikací, korekce potoku Olšinky (1902), stavba vodovodu (1903), neúspěšný pokus o zřízení železnice.

V roce 1898 od 24. dubna do 30. dubna uspořádal P. Martínek další obnovu sv. Misií, kterou tentokrát vykonali kněží z řádu Tovaryšstva Ježíšova.

V roce 1906 se začal stavět nový hřbitov, čemuž však předcházely mnohaleté diskuse. Nebylo jasné, jakým způsobem a kde hřbitov stavět a kdo bude stavbu platit. Zda rozšířit stávající hřbitov u kostela, nebo postavit ještě jeden hřbitov na farní parcele a s tím u kostela ho propojit, nebo postavit úplně nový hřbitov a ten starý zrušit. Nakonec o všem rozhodlo obecní zastupitelstvo a hřbitov se stavěl na místě, kde ho známe dnes. Během stavby se vyskytly mnohé komplikace, z nichž největší se opět týkaly financování, které měl podle zákona zajistit velkostatek v Nových Hradech (majitelem byl pan Václav Becking). Ten odmítl platit, a tak si P. Martínek musel na stavbu pujčovat z „reiffeisenky“, a s panem Beckingem se soudil. Hřbitov byl dostaven roku 1907, kdežto soud skončil úspěšně pro farnost až v roce 1912.